"Jde na packraftu sjet Trnávka?" zeptal se mě Bosák. "Nevím, ale když šly sjet Čerťáky...to ale tenkrát hodně bolelo..." odvětil jsem. "Takže jedem!" prohlásil a bylo jasno.
Nakonec se nás tam sešla důstojná skupinka 5 packrafterů různých schopností a zkušeností. Nejdřív se mi do toho vůbec nechtělo a brousil jsem náš nejtěžší kanál raději na plastu. Ale když jsem viděl zubícího se Roberta, který se tvářil, jako by sjížděl Sázavu z Týnce, tak jsem do toho hopnul.
A šlo to...s neuvěřitenou lehkostí! Nebylo nijak nutné se vyhýbat válcům, packraft je krásně žehlil. Boule jsme skákali na komoru s pěknými polety, cvičili ostřejší přejezdy a neodpouštěli si ani záverečný "niagárský" dropík. A když náhodu někdo zaplaval, tak se otřepal, nasednul a pokračoval dál :-) Posuďte sami na fotkách.
